Jj, tohle bylo náročné období. Ale hecla jsem se a jakmile malý spal, věnovala jsem se tříleté dceři. Zpětně to hodnotím, že fakt nestrádala, nebyly žádné problémy, hodně fungoval manžel - často s ní chodil ven. Až když byl syn větší a začal zkoumat okolí, i mě více vyžadoval, že jsem nemohla od něho odlepit, tátu nechtěl, to pak bylo období, když starší dávala najevo svým chováním, že i ona potřebuje mámu. Takže jsem to rozdělila fifty fifty, syn musel přežít koupání s tátou a pod., abych mohla být s tříletkou.
Dneska jsou oba stejně žárlivý na mojí pozornost, naštěstí to není moc. Ale starší si drží prvenství, že když začnu mluvit s MM nebo něco řešit s malým, honem mi musí něco říct, třeba že si jde kreslit :-D