Víš, Brebbery, nechci moc opakovat obecně známé věci, ale každý člověk je jiný, jinak prožívá, jinak se vypořádává s různými situacemi včetně nemocí.

Takže Ty tvrdíš některé věci, které možná platí pro Tebe, ale obecnou platnost nemají.

Ano, deprese je nemoc. Ale:

1. Není pravda, že je nezávislá na vnějších okolnost. Proč by se jinak mluvilo o SPOUŠTĚČÍCH? A stejně, jako jsou spouštěče, jsou i antispouštěče.

2. Nikde jsem nenapsal, že se "nemoc" dá "vyléčit" - proti "obveselovacím praktikám" se ovšem ohrazuji. Zlehčuješ něco, o čem buď nic nevíš, nebo jsi to možná zkoušela, ale TOBĚ to nefungovalo, tak to shazuješ. Kdyby tyhle věci nefungovaly, tak k čemu by byly různé psychoterapie? Jenže i psychoterapie je na prd, pokud člověk očekává, že přijde psychoterapeut a s člověkem "něco" udělá.

Skoro u každé nemoci závisí její průběh a léčba kromě lékařských zásahů, medikace apod. také na tom, jak se k tomu pacient sám postaví. Jestli bude bojovat nebo ne. Další celá řada problémů se dá zmírnit nebo i odstranit změnou životosprávy.

A s depresí je to stejné. Nezpochybňuj prosím, zda jsem měl depky takové či makové. Asi se tady nebudeme předhánět v tom, kdo v tém víc lítá.

S depresemi jsem si užil a užívám svoje. A věci, které jsem si vytvořil, fungují. Alespoň mně. A jsem přesvědčen, že mohou fungovat i ostatním. Podstatou ale není samozřejmě to, zda je pokoj vymalovaný na zeleno nebo na modro. Podstatou je PŘÍSTUP. Ten Tě sice deprese nezbaví, ale dokáže hodně.

Už jsem tady psal, že někdy, když to chytnu včas, dokážu nastupující depresi doslova rozdýchat. Já prostě odmítám zaujmout stanovisko, že MÁM NĚJAKOU NEMOC, se kterou nemůže NIC DĚLAT, kromě braní a AD a ČEKÁNÍ AŽ TO PŘEJDE. Ano, MÁM NEMOC