Ahoj Nano, o tom už jsem také dřív psal - I o tom, jak je hrozně fajn a důležité mít osobu blízkou, kterou si "zaškolíme" - partnera/partnerku/kamarada/ku... je to pár stránek zpátky. Zase většnou ohlasy, že kamarád může tak maximálně vyslechout a jinak nic... to mi vždycky vytane na mysli ona okřídlená floskule, že kdo nechce, hledá důvod... člověk by očekával, že když přijde s nějakou pozitivní radou či návrhem, tak lidé, co mají podobné problémy, řeknou - to zní zajímavě, to bychom mohli zkusit - místo toho začně většina oponovat, že to je k ničemu apod.. někdy dokonce i podrážděně, jakoby jim bylo nepříjemné pomyšlení, že s ten jejích problém možná dá, byť třeba jen částečně, nějak řešit. Což ano, i to může být příznak deprese. Je mi blbě, ale v podstatě jsem rád/a, že mi je blbě, protože když je mi blbě, nikdo po mně nemůže nic chtít. Ani já sám/sama po sobě. Dokonce nemohu sám/sama po sobě chtít ani to, abych se snažil/a, aby mi přestalo být blbě.
Já vím, je to svině ta depka. Skutečně napadá v prvé řadě psychickou imunitu. Ale na tom všem se dá makat....