Je mi blbě, ale v podstatě jsem rád/a, že mi je blbě, protože když je mi blbě, nikdo po mně nemůže nic chtít. Ani já sám/sama po sobě. Dokonce nemohu sám/sama po sobě chtít ani to, abych se snažil/a, aby mi přestalo být blbě.

Ano, pro depresi je charakteristické uspokojení z toho, že je člověku zle, myslím že to je hodně o principu viny a trestu, nesplněného očekávání okolí i sebe. A dojde k tomu, že je člověku příjemné nic po sobbě nechtít, prostě podlehnout a na ten posraný boj a honičku se vyprdnout, podlehnout osobní bolesti a pocitům děsu a zla, protože ta stálá obrana vysiluje.