Já si prodělal fází...

Deprese je začarovaný kruh. A chce-li mít člověk naději nějak s tou depresí vykývat, musí ten kruha alespoň na jednom místě maličko porušit. A od toho okamžiku už to pak jde. Pokud se člověk pořád motá v tom kruhu a všechno jde od desíti pěti, musí hodně spolupracovat s psychiatrem, zkoušet různá AD, třeba se i nechat na pár týdný či měsíců hospitalizovat.

Já jsem byl nějakou dobu v tak těžké depresi, že to vypadalo na invalidní důchod. Prostě jsem nebyl schopen ani vstát z postele. To jsem ještě nebral AD. Pak zabraly AD, a zlepšilo se to, mohl jsem jakž-takž fungovat, ale pořád jsem měl pocit, jako bych byl pod vodou těsně pod hladinou a nebyl schopen udělat to rozhodující tempo, abych se vynořil a nadech. Ten stav trval asi rok. A pomohla mi z něj aktivita - konkrétně v mém případě motorka. Jízda na motorce ve mě spouští nějaké velmi pozitivní chemické reakce. Takže jsem se najednou vynořil a nadechl. Od té toby je vývoj stabilně pozitivní - propady jsou - taky to nemám v životě jednoduché - ale ta přímka jde pořád šikmo vzhůru, akorát halt člověk občas najednou šlápne do džuzny... ale jak se z ní vyhrabe, nepokračuje zas od začátku, ale tam, kde přestal... vyhráno samozřejmě není, protože člověk nikdy neví...