Jasně, když byla Spartakiáda, museli jsme na 2 tábory. Jeden náš milovaný v přírodě bez elektřiny, koupání v řece, co si neuděláš nemáš a pak hrůzný tábor Sokolovo, kde bylo vše a děti se tam stejně nudily. Táta na nás byl sám, takže jsme věděli, že si také potřebuje odpočinout a tohle jsou věci, které se v rodině dají probrat. Stačí otevřená komunikace.

Synovi na tábor časem mobil také nedám. Budeme psát, ale také si musí zvyknout, že v určitých věcech si může poradit sám. Zavolat vedoucím se dá vždy.

My jsme jezdili na tábory každý rok a velmi rádi. Čím méně vybavený, tím lépe. To byly tábory na tři týdny.
Lyžařské kurzy, sportovní soustředění... tam si člověk musel poradit. Když se nám stýskalo, vlezli jsme do stanu a povídali jsme si. Po příjezdu z našeho milovaného tábora jsem pravidelně brečela, že chci ještě Jezdili jsme od šesti let. Táta nám psal.