Bez spojení není velení...

Já vím, že píšeš a snažím se tomu rozumět, ale nemůžu a proto hledám styčný bod mezi tebou a holkama, co mají tu Panickou nebo Depresi, Úzkostné poruchy... mnoho různých diagnóz - fůra spouštěčů.

Prostě jiná věc je panická porucha, deprese vyvolaná nějakým nárazem a jiná diagnóza a bohužel i život s maniodepresí jako takovou.

Pokud jsem tu provařila něco, o cos nestál, omluva, ale úmysl.

Domnívám se, že srovnáváme nesrovnatelné. Pokud se má PP nebo deprese nestane chronickou.... je to jako bych si zlomila nohu, která se možná zahojí, nebo zkroutí...

snaha je asi stejná.... Ale amputace nohy se léčit nedá, buď prostě budeme hopkat, nebo to nepřežijeme, nebo.... bez nohy nebo se zázrakem techniky nebo na vozíku vyhrajeme maratón.

Chápeme se?


Mně připadá ataka deprese dneska jako běžná nemoc... něco jako chřipka a zároveň rakovina (na obojí se dá i umřít, někdy i rád... ), ovšem... deprese může být ataka.. anebo chronický problém (obojí je nutné léčit) - v tom se shodneme.


ale - mám li depresi (ano vím, že ve stádiu deprese a ještě když člověk neví, co se děje... JÁ SI PRO LÉKY PŮJDU - bojovala jsem dlouho bez nich... ), nepřipadá mi nějak strašný prát do sebe tu hnusnou chemii - i bolest hlavy řeším studenou sprchou... protože léky potřebuju.

nesrovnatelné s tím, co žiješ ty. Ale indikaci léků prostě chápu.