Přidat odpověď
Lék ne, úzkosti ano.
Někomu je nepříjemné, když u podobného pocitu má blízkého člověka, někomu naopak můžeš pomoci tím, že mu řekneš
"hele, kdyby cokoliv - DOMLUVTE SI SIGNÁL - prostě ti pomůžu odsud se ctí odejít. Tzn.... kdyby ti bylo fakt zle, věř mi, že tě podepřu a půjdeme ven, ALE... KDYBY TI BYLO FAKT OPRAVDU ZLE... STOJÍM TI ZA ZÁDY A VĚŘÍM, ŽE TO ZVLÁDNEŠ"
Tuhle, nebo podobnou větu jsem moc potřebovala. Neslyšela jsem ji, ale ten můj blízký člověk a to prostě vím.... by mi pomohl. Jen jsem bojovala, protože jsem ani před sebou ani před ním nechtěla úplně selhat.
Hlavně se neptat "není ti špatně, jak ti je? "... vůbec... do doby, dokud se ten druhý neozve, nebo nevypadne ven sám.. nic...
Prostě aby věděl, že má pomoc blízko a na straně druhé... aby taky věděl, že jeho boj.
Alespoň tak jsem to cítila a oceňovala já v tomhle psychickém stavu. Berličky blízko....pomoc blízko, když bude malér, ale TO FAKT USTOJÍM. Moc mi to pomáhalo.
Předchozí