Neříkám, protože jsem ji, stejně jako zakladatelka,slýchala celé dětství a z duše jsem ji nenáviděla. Připadala jsem si vždycky strašně nepochopená a nemilovaná.

S příchodem vlastního dítěte jsem ovšem svoji matku pochopila, můj syn je, stejně jako jsem byla já, velký kňourálek. Povětšinou několikrát denně se u nás odehrává scéna, kdy se vzteká a kňourá, což bych snad ještě zvládla se stoickým klidem. Co mě úplně drtí - kňourá a ječí pořád dokola totéž, např. "proč si nemůžu vzít kraťasy, já bych chtěl!" - venku 12 stupňů, leje - ukazuju, vysvětluju (jsou mu skoro 4 roky), ale dokud tu debatu neutnu, jede "asertivně" pořádně ve svým, třeba 20x dokola. Je to o nervy!