Rovněž jsem rodila u Apolináře, bylo to před necelým rokem, a vybrala jsem si tuto porodnici zejména proto, že jsem cítila, že v případě jakýchkoliv komplikací bude o mimi i mě dobře postaráno. V ranném stadiu mého rizikového těhotenství jsem si poležela na oddělení gynekologie, na což nemám nejlepší vzpomínky, co se týče přístupu sester...ne všech, ale i jedna či dvě dokážou pobyt v nemocnici pěkně znepříjemnit. Za to přístup lékařů bych ohodnotila na jedničku. A to bylo pro mě prioritní, a proto jsem v péči lékařů u Apolináře zůstala až do konce těhotenství.
Den D, kdy se našemu děťátku zachtělo na svět, začal prasknutím plodové vody a tak jsme se rozjeli do porodnice. Vzhledem k tomu, že byla neděle a jediný volný lékař byl na sále kvůli císařskému řezu, čekala jsem na vyšetření 2 hodiny. Naštěstí mě nic nebolelo a porodní asistentky mi svojí vstříctností dobu do narození miminka zpříjemňovaly. Porod proběhl rychle a bez problémů, jen s malým nástřihem, který pan doktor dokonale zašil (to bylo z celého porodu - bez epidurálu, na jehož píchnutí ani nebyl čas - nejbolestivější). Celý team - porodní asistentky a pan doktor - mi úžasně pomáhali. Bylo na nich vidět, že je jejich práce baví. Ostatní porodní boxy byly prázdné a tak zřejmě měli čas a chuť se mi věnovat :o).
Na oddělení šestinedělí už to bohužel tak perfektní nebylo. To, že jsme byly na pokoji 3 maminky a 4 miminka se dalo snést, ale jak už jsem psala výše, i jedna jediná špatně naladěná sestřička dokáže citlivou maminku pěkně rozhodit. Co se týče kojení, některé sestřičky nutily miminka pít, i když se jim evidentně chtělo spinkat a o přisátí nejevila zájem. Jak se střídaly sestřičky, tak se střídaly i rady ohledně kojení. Já jsem se nakonec řídila jen radami jedné, mě sympatické sestřičky (bohužel si už nepamatuji jméno), a ostatní ignorovala. Protože naše holčička první dny jen prospala, křičela po probuzení hlady, ale mlíčko nestačilo, takže jsem nakonec na radu sestřičky dala trochu čajíku a byl klid. Svět se nezbořil, mimi se neukřičelo žízní a já se v klidu rozkojila. Přístup lékařů byl opět perfektní.
Často přemýšlím nad tím, jestli bych šla i podruhé rodit k Apolináři. Občas si říkám, že bych radši víc soukromí - nedokážu si představit, že bych rodila současně s více dalšími ženami (to by mě asi trochu znervózňovalo) a na šestinedělí bych taky dala přednost maximálně dvoulůžkovému pokoji. Na druhou stranu u mě ale převažuje pocit jistoty, že lékařská pěče je perfektní a v případě komplikací bude o mě i miminko postaráno. To je pro mě nejdůležitější a tak dokážu přivřít oči nad nižším komfortem a jednou či dvěma špatně vyspanými sestřičkami.
Ať už se maminky, těhulky rozhodnete pro kteroukoliv porodnici, přeji vám porod bez komplikací a zdravá miminka!