Elíjj to je ono .kjako myslim že i dospělej člověk někdy neumí vyjádřit to co opravdu chce říct.natož dítě.Asi pro tebe pyžámko v ten moment znamenalo nějakou ;aspon maličkou jistotu když tam nemohla bejt máma..třeba.Jako já taky ujedu a na děti zařvu třeba ale prostě jejich pláč, vztek a nenálady se snažím rozluštit a chápat.Páč sama občas vstanu hodně špatnou nohoua jsme ráda že mě mužík neflákne hne dpo ránu že ano.
já na to používala dlouhou dobu velýho modrýho slona.Když jem cejtila že fakt pěnim a schyluje se k něčemu čeho budu litovat tak jsem řekla moment zavřela dveře v pokojíku a slona seřezala a pak jednala v klídku(doufám že si to syn nepřečte by zešílel že jsme ubližovala jeho slonovi)
Venku hlavně Kuba měl strašlivý hysteráky. vydržel se hodinu svíjet,ječet věděla jsme že když ho praštim tak bude ještě hůř.
Nebo dcera, vůbec jsme si nerozumněly.ona skoro neslyšela, nikdo jsme to nevěděěli(teda já tušila, ale nikdo ani dr mi nevěřili) takže se válela po zemi, řvala, a já prostě věděla že je to ze zoufalství že si nejsme schopný porozumnět:-( a lidi stáli a mektali jakej je to rozmazlenej fracek.Nebyla a není.Jen byla zoufalá.Takže nevim jak bych jí bejvala tou větou zarazila chuděru