Tuhle větu nenávidím. Přiznám se, že občas, když jsem hodně vytočená, se musím držet, ale snažím se ji nepoužívat. Ale párkrát mi to ujelo, to přiznávám.

Když jsem byla těhotná, tak jsem v obchodním centru zažila matku, která příšerně řvala na dceru (tak 10-12 let) a ve chvíli, kdy holčička začla brečet, se matka dostala do ještě větších obrátek a rozeřvala se na celé kolo: "Ty ***** nech toho bezdůvodného řvaní, nebo ti jednu fláknu." Měla jsem sto chutí té ženské říct, že jí to dcera určitě jednou vrátí.

Znala jsem i matku, která na své dítě uplatňovala metodu, kdy na něj napřed strašlivě řvala a když dítě začalo brečet (utéci nemělo kam, matka ho chytla, aby se nemohlo vybrečet někde o samotě), tak se na něj matka vrhla s řevem: "A co do **** řveš? Neřvi, nemáš proč! A teď tě budu mlátit tak dlouho, dokud toho zas**** bezdůvodnýho řvaní nenecháš! Já z tebe to bezdůvodný řvaní vymlátím!" A občas se smíchem líčila, jak se dítě usilovně snažilo nebrečet, ale přesto mu dala pěknou nakládačku. Když v nějaké takové situaci přišla dítěti návštěva, tak ho matka chytla a ubrečené vystrčila k ostatním dětem. A když přišla na to, že dítě má ještě podstatně větší hrůzu než z výprasku z toho, že ho někdo uvidí brečet, tak ho - ať s výpraskem nebo bez - vyrazila z bytu, protože "na ten jeho uřvanej ksicht není zvědavá a jen ať se kouknou a pobaví ostatní".