Jednou jsem zažila něco podobného a to jsem přesně věděla celou dobu že padám do průšvihu. Sice mě nebil, ale vyhodil mě za hranicema z auta, šikanoval mě a pak jsem z něho už měla i tik, bála jsem se něco říct, udělat. Bydlel nade mnou, třeba se tam za trest vyspal s jednou ženskou tak abych to slyšela a pak mi napsal v sms - abych si to pamatovala pro příště - to bylo za jeho doměnku, že jsem s někým cosi měla, no neměla. Scházeli jsme se a rozcházeli, byla jsem na něm závislá, tak jak popisuješ, dokázal být skvělej... Nakonec to skončilo, musela jsem se přestěhovat jinam a od té doby jsem se nikdy nezamilovala. Já se obávám, že si to budeš muset odkrízit a vydržet to, jiná cesta podle mě není. A pak si hodně zvážit a zmapovat, jak to máš ve vztazích s chlapama, jestli je to ojedinělá záležitost a nebo do té závislosti padáš běžně a s tím něco začít dělat.