Ecim, tak to byla nějaká nemocná osoba, ne? Takhle psychicky deptat vlastní dítě může jen nemocný člověk.
Tady možná vzniká nedorozumění ohledně toho pláče. Samozřejmě nijak ironicky nekomentujeme pláč nešťastný, ať už probíhá kvůli čemukoli. Pokud ale dítě otevře papulu jak vrata a vyloženě poulí očiska jak Luciper, jak tlačí z hlavy aspoň jednu slzu, tak sorry, tím mě nedojme.
K těm hranicím, obě děti je bez problému dodržovaly do těch tří let, poté u staršího následoval cca rok a půl obrovské revolty. Přijde mi to jako běžná vývojová fáze. Ovšem kvůli tomu se nemůžu u silnice otočit a nechat je tam vyřvat. Nemohu dítě nechat skočit do řeky. Nemohu dítě nechat ležet na cestě, kde mu kolem hlavy jezdí kola. Nemůžu ho nechat vyrvat půl regálu v obchodu a bít ho nehodlám. A rovněž nemám čas hodinu dvě děcko přemlouvat, ať se laskavě zvedne. Stejně tak ho nehodlám xkrát odnášet z místa na místo, protože ono dobře ví, kam se neleze a proto se tam bude snažit utéct. Na dítě v záchvatu mluvím v klidu, neřvu a pokud to jde, šeptám. Obecně na mne lidi hledí jako na flegmatickou matku a velmi často naše děti vyprázdní většinu hřišť, protože místní matky znechucují moje netečné ruce.