Pořád mi dávali oxytocin, i když jsem říkala, že nechci, že mám fakt už silný kontrakce, a že cítím, že to půjde bez oxytocinu. Nedokázala jsem se s ní domluvit. Bylo mě blbě, nemohla jsem se moc bránit a PA to vůbec nerespektovala. Nemohla jsem nic dělat. Buď si to nechat líbit nebo si vytrhnout jehlu z ruky a utéct jinam. Nechtěla jsem epi, protože jsem se bála, že to miminku zhoší srdeční činost. Ale bylo mi už pak tak blbě z toho oxytocinu, že jsem si ten epidurál dala. A zamozřejmě, že se malej v tu chvíli začal dusit, takže se narodil zbytečně přidušenej. Teď samozřejmě nevím, jaké to bude mít následky. A to všechno zbytečně. Nevím, o co jí šlo. Jestli chtěla, abych o dvě hodinky dřív vyklidila sál nebo co.