My máme 3 děti, ale jenom jedno biologicky vlastní a zrovna u toho to vypadá, že by ho toto povolání oslovilo. Jestli mu to vydrží, budu ho moc podporovat a těšit se z toho. Tak jak moje máma vždy toužila, aby z některého jejího dítěte byl doktor, já bych byla moc šťastná, kdyby z toho mého byl kněz. Vím, že je to nesmírně těžký úklol, celoživotní poslání a člověk, který se na to dá, by měl být o správnosti své cesty absolutně přesvědčen, ale jestli bude cítit, že to tak má být, budu moc šťastná. Rozumím, že toto rozhodnutí může způsobit i v silně věřící rodině šok, ale pořád má syn dost času rozhodnout se, studovat, přemýšlet a věřte, že nakonec objeví správnou cestu Jelikož jste věřící, tak vám můžu hlavně poradit modlit se za správnost jeho rozhodnutí