Katko, ale to je přece zbytečné, ztrácet kamarádku kvůli penězům.
Vždyť ona má třeba pocit úplně stejný. Znám to z té druhé strany - ne, že ybchom byli nějak bohatí, ale mám jednu kamarádku opravdu extrémně chudou. A i pro mě je to složité, protože vím, jak dobročinnost strašně bolí. A vymýšlím, jak to udělat, abych ji nepřivedla do rozpaků a abych jí právě neublížila tím, že budu platit něco za ni a tak.
Třeba s telefonem jsem to zvládla snadlo, volám já jí, když volá ona mě, tak to většinou nezvednu (občas jo, aby jí to právě nebylo trapný) a pak zavolám zpět s omluvou, že jsem nemohla v tu chvíli telefonovat. To je snadný.
Ale právě třeba "jít na kafe" je problém, ona fakt nemůže jít ani na minerálku, vím to, jenže platit za ni nechci, to ji hrozně zraňuje. Tak to děláme tak, že nechodíme na kafe, ale na procházku - to nic nestojí. A na jídlo se zveme domů - a pak už kontrast mezi cenou surovin naprosto zmizí, u domácího vaření je to úplně jedno, "cena" jídla je daná péčí věnovanou jeho přípravě, ne cenou nákupu, takže tohle vyhovuje nám oběma.

Ve věci dovolených (oni nemůžou jet nikam už několik let) jsem se jí normálně zeptala, jestli jí vadí posílání fotek z dovolené - no a naopak je chtěla, spíš jí přišlo líto, že bych jí je neposlala, že prý co si o ní myslím, že mi přece strašně přeje, že aspoň já můžu někam jet... Spousta je toho prostě jen důsledek chození kolem problému po špičkách, teď už vím, že se mám normálně ptát Kamarádky jsou vzácné, je škoda některou ztratit kvůli něčemu tak malichernému, zkus jí víc naznačit, co Tě raní a co zvládneš jako nic