Není to klasická zrada, libíku, proto nad tím uvažuju, protože vím, že jsme pochybili oba. Máš úplnou pravdu a ex to vnímal jako podraz na sebe, že jsem otěhotněla, dlouho mi nevěřil, že jsem to na něj neušila. Já zase vnímám jako podraz, že mi lhal o tom, že si našel vážný vztah. Byli jsme jeden pro druhého tak blízcí, že bychom udržovali občasný kamarádský kontakt i přes to, že on by si někoho našel (opačně nevím, jestli by to zvládl, je dost žárlivý).
Já jsem osoba strašně důvěřivá, umím odpouštět a často to dělám. Ale 100 % věřit mu asi nikdy nebudu. Vím, že by bylo jednodušší najít si jiného hodného taťku, ale jsem skeptik a z okolí vidím spoustu maminek, co zůstaly samy. Taky vidím ty bývalé otce, že jakmile mají jiný vztah, nebo dokonce další děti, děti s bývalou partnerkou jdou stranou. Pokud má syn šanci užít si tátu, tak v případě, že budeme jako rodina. Vím, jak tohle zní, ale není to tak jednoduché, ten člověk pro mě pořád ještě dost znamená, není to jen o tom, že nechci být sama nebo že se bojím, že se nebude o malého zajímat, když to dohromady nedáme. Vím, že je to na mě, nikdo se nedokáže do té situace vcítit, když ji nezažil, ale vaše názory mě zajímají a pomáhají mi utřídit, co vlastně chci. Díky