Hm, taky dobré. Já se na to dívám tak, že pokud budeme spolu, těžko mi může ublížit víc, než už to udělal. Ignorace, útěk, to je jediné, čeho byl schopný. Šance, že náš vztah bude dlouhodobý, nedej bože trvalý, je mnohem nižší, než pokud bych začla nějaký nový. Každý moment, který ale prožije se svým synem, je sblíží, syn si od něj víc vezme, on k němu víc přilne, takže jestli (až) se jednou rozejdeme, už to pro něj nebude nechtěné dítě, ale jeho syn. Už teď tam vidím obrovský posun, který by nebyl možný, kdybych mu nedala šanci nás navštěvovat.
Otázka je, zda mi to stojí za to. To se musím rozhodnout. Buď to nechat plynout, nepřipouštět si ho moc k tělu a časem uvidím. Třeba to vyřeší za mě. Nebo být hrdá, zásadová a spravedlivá a poslat ho rovnou k čertu.