Přidat odpověď
Jezdili jsme s hyperaktivkou dvouapůlletkou už celý týden, i víc jak hodinu v kuse. Vestu (tehdy helmy ještě nefrčely) jsem šila, měla děsnou spotřebu piškotů, táhla za sebou panu na mašli, měla svoje pádlo, ráchala ruce ve vodě, vyhlíželi jsme kačeny a počítali vážky - bylo to nové, byl to zážitek, dala to v klidu. Nebo teda - nebyla to taková pohoda, jako když jedeš s partou, ale o nic větší vzrůšo, než pobyt na písku, v parku, v lese..
Předchozí