Každé partnerství je v podstatě na "zkoušku" ;), na doživotí není snad nic.

S těmi financemi - zvládnu to i bez něj, nejspíš. Stát se může kdykoliv cokoliv. Do rodného listu ho zapsat musím, jsou tu ještě jiné okolnosti. Takže tady už volbu nemám.

Včera jsem nad tím přemýšlela a asi na to nemám. Kdykoliv by cokoliv neudělal dle mých představ, hned bych za tím viděla, že už mě ZASE nemá rád, že se na mě ZASE vykašlal, případně má ZASE jinou. Nejsem zřejmě natolik silná, jak jsem si myslela. A on mě zřejmě nechce za každou cenu, aby tohle snášel. Neumím si představit, jestli by on chtěl u mě bydlet, nebo já bych se nastěhovala k němu..? Po jak dlouhé době? Já chci vztah, ale i s takovým tím na začátku, ne skočit do půlky něčeho, u čeho znám pravděpodobný konec. Nebudu to ještě hrotit, uvidím, jak se situace vyvine, ale MOC děkuju všem za vaše připomínky, spousta z nich mě donutila přemýšlet a ujasnit si, co vlastně cítím.