Nevím, nevím, viděla jsem v práci celkem dost mentálních anorektiček, některé na hraně mezi životem a smrtí, no a příliš zdravě mi teda nepřipadaly... asi dělaly chybu v tom, že pili vodu a za den snědly třeba půl jablka nebo jeden bonbón, kdyby nejedly nic a žily jen z té "buněčné energie", tak by byly naprosto v pohodě... Ačkoli je pravda, že právě anorektičky v určité fázi onemocnění (před totálním vyčerpáním organismu) popisují euforické stavy, přívaly energie, pocity lehkosti, jakoby se vznášely nad zemí. Pak to ale bohužel organismus nezvládne a může to skončit opravdu i smrtí. Uvádí se, že mentální anorexie je po depresi druhé psychické onemnocnění, které končí nejčastěji smrtí.
Podle mě je teda krajně nepravděpodobné žít bez příjmu potravy; sugesce je sice pěkná věc, ale jsou věci, které podle mě neovlivní. Jsme přece jen (i s tím duchovnem) stále jen živé bytosti omezené svým fyzickým tělem. Proto taky nedokážeme silou vůle prostupovat skrz zdi či se vznášet nad zemí. Pokud někdo tvrdí, že to dokáže, je to pro mě informace stejně hodnotná, jako že mu na zahradě přistávají mimozemšťani, nebo že k němu promlouvají poznávací značky zaparkovaných aut.
Tím nechci říct, že jsou ty lidi úplní magoři a měli by se léčit, jen, že mi jejich tvrzení připadají krajně nepravděpodobná a tak nevěřím jejich pravdivosti. Ať si každý věří, čemu chce, když tím nikomu neubližuje. Takže ať si klidně nejí a žijí z "buněčné energie", ale ať to nenutí nikomu dalšímu.