Jsem často bezradná z našeho mladšího (4r). Někdy je to zlaté dítě, zvlášť když má zábavu, ale umí být i naprosto nezvladatelný a zlý.
Modelová situace asi 5min stará: hrajou si starším bráchou (8r.) s legem, asi půl hodinky klid, ale pak brek, mladší staršího mlátí (fakt to od něj bolí, takže když třeba leží na zemi u toho lega a on do něja začne kopat nebo bouchat, je mu houby platné že je větší), protože mu nechce dát jednu součástku. Jdu tam a říkám, ať se bráchovi omluví, že jinak si s legem hrát nebude. Začne se smát, že to teda bude a demonstrativně jde se hrabat do krabice s kostičkami. Vezmu ho za ruku, že to takhle nepůjde, vzpírá se, má sílu, takže je problém ho udržet, neposlouchá absolutně co říkám. Řeknu, že půjde vedle do pokoje, on že ne. Tak ho tam "odvleču" a zavřu. Kope, mlátí do dveří,brečí, když otveřu a zeptám se, zda už si to rozmyslel a omluví se bráchoví, začne se zase smát a násilím mě odstrkává, že si jde hrát.
Tohle se zopakuje ještě několikrát, pak se teda omlvuí, ale koc upřímně to nezní... okamžitě ale začne ječet na mě, ať už teda jdu z pokoje pryč, a kopne do mě. Tak ho upozorním, že do mě v žádném případě kopat nebude, nebo že dosten na zadek. Neposlouchá, kopne mě znovu, praští, v týhle situaci fakt nevím co jinýho dělat, než že dostane na zadek. Brečí chvilku na posteli, pak se uklidní a zas je chvilku zlatej.
Nevím vůbec, jak na něj ragovat, je paličatý, škodolibý, někdy vážně zlý. Ale když má zábavu a věnuju se mu, je zlatej, jenže to nejde pořád...