Je mi 19 a s přítelem (24) jsme asi tři roky.. Byl můj první a donedávna taky jediný..Asi před měsícem jsem se zamilovala do stejně starého kluka, trochu jsme randili...no zkrátka jsem přítele podvedla, ale nejhorší je, že ničeho nelituju.. přítel o ničem neví, miluje mě a já miluji jeho.. Měli jsme společné plány do budoucna včetně rodiny, byla jsem si tím tak jistá.. a pak jsem se zamilovala.. jsem si moc dobře vědoma, že by ten vztah nikam nevedl, ale nedokážu přestat..mám růžové brýle a teď nevím co.. vím že přítel by mohl být můj životní partner, absolutně si rozumíme, je to až nmoc dokonalé... mám pocit, že jsem "nevyblbnutá"..on měl předemnou dost ženských a se mnou už to, jak říká, jak říkají jeho oči..myslí na pořád..nejen on i jeho rodiče..celkově je to vážné.. a já nevím co teď..ale nepříjde mi to tak hrozné, že chci poznat i někoho jiného, furt je to normálnější teď, než až když spolu budeme mít dvě děti, to by bylo horší.. a možná mi přijde trochu od něj sobecké, že já bych měla být celý život "jen jeho" a nezažít nic jiného, když on tu možnost měl.. ale nemůžu mu říct že potřebuju měsíc pauzu na vyblbnutí..ale mám strach že i když to v sobě nějak překonám, tak se to objeví znova, že se zamiluju..
co si o tom myslíte? Mám příteli říct že jsem se zamilovala? vést dvojí život nezvládám..když mi přítel řekne, že mě miluje, mám co dělat abych zadržela slzy.. Vím že zamilovanost je přechodná, ale nemůžu mu lhát do té doby než "to přejde"..