Ahojky. Úplně chápu jak to myslíš. Já jsem otěhotněla v 19. Přítel mě nechal před porodem. Našla jsem si svého součastného manžela, vzali jsme se a moc ho miluju nikdy bych ho za nic na světě nevyměnila, ale přecejen.... něco mi občas zachybí. Zachybí mi to zamilování, poznávání, experimentování, objevování. Myslím si, že to není o věku nebo o tom jestli máte děti, ale je to o povaze člověka. Manželovi nejsem nevěrná, ale vím, že mi to co jsem popsala občas chybí. Zvlášt, když manžel je protivný, přinese kupu složenek, padne v trenclích unavený na gauč. V tom každodením stereotypu chybí ta bezstarostnost a ten pocit vzrušení. Ovšem vím, že mi žádný románek nestojí za tak dobrý vztah, ale pokud by mi bylo znovu 19. a neměla jsem dceru, tak bych si užívala a pokud bych nechtěla ztratit super chlapa řekla bych mu, že potřebuju volnost, že si to chci zkusit a kdyby souhlasil a dal mi čas a i po nějakém časem (ne moc dlouhém) bych ho chtěla a on chtěl mě, tak jo, je to on. POkud ne, tak bych věděla, že někde na mě čeká někdo jiný. Třeba mě s mojí impulsivní povahou dokázal částečně zkrotit jen o 10let starší chlap a i přesto mi ta volnost občas chybí, ale to je ve mě a už se to nikdy nezmění, protože mám dceru a mám zodpovědnost, ale Ty ne... tak dělej co ti říká srdce.