binary, sice asi nemá smysl s tebou o věci diskutovat (potom co jsem si přečetla tvé příspěvky), takže za sebe k tomu říkám jenom tohle:

- kdyby ses narodila někde v Čadu, v uprchlickém táboře pro lidi z Darfuru jako žena, tak by se tě někdo neptal, jestli si za něco můžeš sama, ale od mala bys makala na sběru dřeva, v osmi letech by se tě opět nikdo neptal a obřezali by tě střepem z lahve nebo vyklepaným ostrým plechem z plechovky od piva, zašili ti vchod do vaginy, pak by tě ve 12 letech dali k dispozici domluvenému manželovi, ten by tě pro zlomení odporu několikrát denně znásilňoval pár měsíců, a pak bys jen rodila jendno dítě za druhým. Bez ohledu na svůj stav bys musela dvakrát denně chodit několik kilometrů pro vodu celé rodině a možná by se ti několikrát týdně stalo, že tě znásilní vojáci "střežící" tábor, ze kterého jdeš pro tu vodu.

Na jakoukoliv nemoc bys mohla umřít, také by asi umřelo víc než 70% tvých dětí. Neměla bys antibiotika, obyčejné léky, jídlo.

A myslíš, že by sis za tento svůj stav "mohla"? Že by bylo super, kdyby se na tebe lidi, kteří mají sami víc než dost (z tvého pohledu), vykašlali, protože pomáhat nemá smysl?

To mne vyloženě uráží a nemůžu pochopit, že takové myšlenky někdo má. Ženy ve střední Africe "nemohou" za svůj úděl, jediné, co pro ně můžeme udělat, je trochu jim pomoci. Léky, zdravotní péčí, péčí o jejich děti, snahou vzdělat místní tak, aby znásilněné a neobřezané ženy chtěli.

A není pravdou, že by z pomoci šla místním jenom procenta. Dělám pro UNICEF, ani já, ani mí kolegové si nebereme ani korunu, naopak. 100% financí naší pomoci získaných jde přímo do fondů UNICEF, a když se podíváš na výroční zprávy, tak zjistíš, že na náklady (tzn. dopravu, plat lékařů, administrativu, atp.) se vynakládá celkem 15%.