Nevím proč, ale přežít dopoledne je pro mě nadlidský výkon. I když spím +- 10-12h bez přestávky, tak jsem ráno jak po flámu. Chodím spát ve 20h s dětmi, miminko se budí kolem 6h na Sunar a pak ještě chvilku dospáváme. Jenže jak se vzbudí zbytek dětí a mají milion požadavků, jsem v koncích. Děti otevřou oči a zároveň huby a ty do večera nezastaví
Od božího rána je tu řev, ječení, hádky, bití, starší terorizuje mladšího...prostě na palici. Nezabaví je nic, kromě ničení hraček. Ale odbije 14-15h a jsem v pohodě. Do té doby mám pocit, že se každou chvíli psychicky zhroutím. Nevím, zda to je nedostatkem nějakého vitamínu (hořčík?) nebo snad štítná žláza nebo i něco dalšího? Na mateřské jsem už sedmým rokem, takže by to chtělo radikální změnu, ale nejsou peníze na to, abych se sbalila a jela na týden do pryč