Žaloba jistě hrozí, když by se otec nemohl sám živit (nemyslím, že je na úřadu práce nebo málo vydělává), spíš když by byl v plném invalidním důchodu apod. Navíc do žaloby ženou lidi velmi často sociálky - pán si přijde požádat o nějakou dávku hmotné nouze, vyplní dotazník, pracovnice zjistí, že má potomky (nebo není rozvedený, by´t spolu nežijí apod...), že k němu má tudíž někdo vyživovací povinnost a vyživovací povinnost v rodině předchází (má přednost před) vyživovací povinnosti státu vůči svým občanům. Takže mu můžou říct, že žádnou sociální dávku nedostane, dokud nepodá žalobu o výživné a až když nebude mít nárok na výživné od rodiny, tak mu něco dají. S tímhle hodně často bojují spíš manželky v rozvodovém řízení apod., když něco po sociálce chtějí.

Skutečně přiznaného výživného bych se nebála. U výživného ostatních rodinných příslušníků soud vždy přihlíží na dobré mravy. Tedy - jestli je to tak, že on na ni kašlal, neplatil, nestýkal se s ní, apod., je téměř 100% jisté, že by to soud zamítl, tu žalobu. Takže fakt bych se toho nebála.

Spíš bych řešila, že on, jako její, byť nezdárný, rodič, je (dokud nemá děti nebo manžela) jejím zákonným dědicem, takže jesti má už nějaký majetek (byt, úspory, auto...), tak v případě její smrti by po ní dědil, byť na ní celý život kašlal. Naštěstí rodiče může v závěti opomenout, tak jestli něco má a nemá ještě děti, tak ať si aspoň rukou pro jistotu napíše závěť. Protože i když je mladá, dopravní nehody apod. se prostě stávají.

Výživného na otce bych se fakt nebála, v tomto případě.