Je to hrozný... já na ně naštěstí neječím (to naštěstí neumím), já na ně jenom řvu (když jsem byla s maličkou na vyšetření ORL, tak mě doktor chválil, jak mám pěkný hlas) - tabulky v oknech by se vysklily a s nima to ani nehne! Naštěstí po ránu zdrhám do práce, nejvíce mě vytáčejí, když JIM připravuju jídlo - to se hádají, perou, vykrámují všechno, co se vykrámovat dá. Snažím se je aspoň víc zapojovat. Teď už stačí výhružka - budete dělat takovéhle věci, budu se na vás zlobit a nebude oběd... Asi dvakrát šly spát bez oběda resp. bez večeře. Teď už je to lepší.