Taky se vám při depresi stává, že několik dní prospíte a pak je to zase dobrý a můžete relativně dobře fungovat dál?
Já prospala týden. Ne v kuse, mechanicky jsem dělala co bylo nutné. I jsem dost jedla sladké, snad abych se udržela při životě, nic jiného mi nechutnalo. Takže jen cukr, energii.

Pak jsem jeden den vstala a už neotřebovala tolik ležet a spát. Jako kdybych se nabila.
Přitom nedělám žádnou náročnou činnost, jen mě vyčerpává můj duševní stav a černé myšlenky.

Byla jsem tak zdchlá, že mě muž podezíral z lenosti, ale já mjsem s vypětím sil plnila všechny své povinnosti, jen jsem zase vždycky znovu zalehla. Ale to, že jsem vůbec z té postele byla schopna vstát, to znamená, že to se mnou nemylo až tak hrozné. Při těžké depresi bych asi nevstala vůbec.

Dokonce jsem si zašla na vyšetření krve, ale nic mi není, jen mám anemii, ale tu mám odjakživa.
Tak fakt nevím, co s takovými stavy. Čas od času se opakují, jen se mi zdá, že se jejich délka prodlužuje. Dřív jsem prospala půl dne, teď celý týden.
A to jsem jinak nespavec, stačí mi 4 hodiny denně (nočně).

Máte někdo s tím zkušenost? A jak jse s tím naložili vy, v rámci starosti o domácnost a pracovní povinnosti?