Slova prosím a děkuji používám v komunikaci s dcerou naprosto přirozeně,pochvalu taky.Důsledná jsem taky,když dceři řeknu že pokud něco nebude mít hotovo do např.jedné hodiny,nepůjde tam a tam,tak tam prostě nepůjde,kdyby se měla rozkrájet.Na rozdíl od matek,které dítěti jenom planě vyhrožují že mu dají na zadek a pak stejně nedají,že nepojede tam či onam a za půl hodiny už to neplatí apod.Co taková výchova dělá vidím v okolí, rodič absolutně není sebeméně schopný zvládnout dítě které terorizuje všechny kolem sebe včetně dospělých.Tím se můžu utěšovat,že to aspoň není případ mé dcery,že jsem na tom o něco lépe.