A ještě něco, Enigmate, asi poslední postřeh : až do toho konečně kopneš ( tedy pokud, samozřejmě )tak nezapomeň být k ní po odstěhování a případném rozvodu naprosto vstřícný, klidný a milý. Nic víc, ale nic míň. To je totiž přesně ten způsob, jak být aspoň trochu pánem té situace a získat potřebný nadhled a uzdravit si pošramocené sebevědomí. Pokud to zvládneš a budeš takový, tak ji vlastně donutíš k přemýšlení, hodnocení a chtě nechtě jí v horizontu pár měsíců dojde, jakého svinstva se dopustila a co v tobě ztratila. A třeba se pak sama bude chtít vrátit a bude ji mrzet, co udělala. Což pak můžeš sám rozhodnout, jestli na to přistoupíš. Proto netřeba spěchat s rozvodem, ale se stěhováním jo. A pokud jí to nedojde, tak taky dobře. Aspoň ty zas uvidíš, že nebylo o co stát a budeš rád, že s ní nemusíš trávit život. A pak už by to stálo za to rozloučit i formálně. Řekněme do roka. Ale to musíš sám poznat, kdy uzrál čas.