Docela mě překvapila diskuze o jedináčcích. Nakolik jste ambiciózní, co se týká vašich ratolestí? Mám pocit, že mi úplně stačí, pokud jsou děti zdravé a spokojené a ve škole se slušně chovají a učí tak, že nezaostávají za svými schopnostmi.
Vůbec nepřemýšlím o studiu v zahraničí nebo vrcholovém sportu. Studium je strašně daleko a myslím si, že pokud na to děti budou mít, na zahraniční stáž se dostanou. A co se sportu týká, k vrcholovému sportu mám odpor, sport považuji za záležitost čistě zdravotní.
Proto mají naše děti "povinně" hru na nástroj, čistě kvůli rozvoji osobnosti, nechceme z nich mít žádné virtuosy. A ty starší taky vedeme ke sportovnímu kroužku, čistě proto, aby neztloustly a nezpohodlněly.
Mimochodem, nestojí to skoro nic, ZUŠ je poměrně levná záležitost a sportovní kroužky jsou vlastně téměř zdarma, nějaká ta stovka za rok. A dcerka k tomu chodí do šití, protože ji to prostě baví.