Pawli, díky
já si právě myslím, že nejen peníze jsou potřeba cpát do dětí, ono to spoustu peněz stojí, ale jsou "věci", nebo jak to nazvat, materiálno to není, který nejsou o penězích a jsou cenný minimálně stejně jako to materiálno, který se penězma zaplatit dá.
Malý je úžasný, změna je tak ohromná, že říct mi toto někdo předdvěma lety, tak jsme si ušetřila spoustu starostí nervů, ale hlavně - nevěřila bych :)
Malý má 4 a kousek, už dokáže sám napočítat minimálně do 6 (to vím, dál ještě nepotřeboval), začíná se zajímat o hodiny a písmenka, od leporel jsme přešli k nirmálním pohádkám bez obrázků a on ví, o čem čtu, ještě si o tom pak povídá a fakt si to spojuje, z původních 4 slov je slovní zásoba a věty, že se nestačím divit, občas mě nějakou hláškou totálně odvaří, prostě se přizpůsobil mluvení velkých kluků a ti ho táhnou neuvěřitelně, aby jim stačil, musel zapomenout na nějakou retardaci (tu měl v papírech) a stát se naprosto normálním děckem, udělal skok, ve 2 letech byl v těžkým mínusu, ve 4 je v normálu.
Prtě jezdí na kole - jednoho dne jsem mu sundala klečka a on mi ujel, pak asi 3x spadl při sesedání, než pochopil, že musí jinak, pak půl hodiny dřel a odmítal mou pomoc, aby se naučil nasedat. Má 16" kolo jezdí na něm jak drak. Po 14 dnech bez koleček zvládá polňačku a stačí velkým klukům. Plave, sice nemá moc kde, ale plaval i v řece, ledové :)) já jsem tam nelezla, kochala jsem se na břehu, jak tam moje mužstvo v čele s tatínkem a psem řádí.

a o tom to je, táhneme ho, strašně moc, to zase jo, máme na něho nároky ohromný, no ono to ani jinak nejde, když má bráchy s nadprůměrnou inteligencí, tak se prostě musí snažit. I na kluky velký máme ohromný nároky. Takže asi jsme hodně ambiciózní, vybrali jsme školku i školu s dojížděním, doceal velkým dojížděním, aby jim to něco dalo. Nás to stojí peníze a čas a těžkou logistiku (to hlavně mě), ale tlačíme je dál.
Není to o počtu kroužků a doufámn, že jim to k něčemu bude.