Dala bych je dohromady, alespoň do puberty/předpuberty, kdy je potřeba soukromí přeci jen jiná. Bydlela jsem takhle s bráchou (o 7 let mladší) v druhém největším pokoji (po obýváku), když jsme byli starší, tak jsme dostali každý svůj pokojík, menší, prostorově horší (takové ty panelákové nudle), ale pro soukromí super. Dřív to ani stejně nešlo, v jednom z pokojů bydlel děda. Ale i tak se brácha často zašíval k němu, děda mu dovolil všechno a já měla pokoj pro sebe (jen v noci mě rozčilovalo jeho chrápání, chodil spát dřív než já a tak vždycky chrápal a já nemohla usnout).