- a co se těch pocitů týče - o těch studentech medicíny se to běžně povídá (taky jsem s jedním chodila, byla to sranda), já mám navíc doba manžela-lehkého hypochondra, což je občas fakt zábava

s tím bych to ale nesměšovala

Já právě neočekávala vůbec nic, jako prvomatka jsem navíc neměla ani moc žádné srovnání, s nickým co by měl malé dítě jsem se nestýkala.
Měla jsem načteno vše jen do "porodu", pro mě bylo důležité, aby mimčo bylo ve zdraví na světě. Jakmile bude venku, už to budu mít pod kontrolou a bude dobře - jenže z toho mě synáček velice rychle vyvedl....hodně se naplakal, proč, na to jsem dodnes nepřišla - neutišilo ho téměř nic, ani chování,nošení (v porodnici jsem 2.den po porodu prochodila 5 hodin po chodbě, nohy jako konve, a on řval a řval jako tur, já pak taky....) sestřičky se na mě jen útrpně dívaly - ten druhý den mi ho přinesli ráno na pokoj hrozně brzo s tím, že jim tam téměř celou noc brečí... já přitom ani nechtěla, aby ho tam měli, ale rodila jsem v večer, takže mi ho na pokoj už nechtěli dát, prý ať se vyspím - stejně jsem nespala, nešlo to....

Zabíral na něj jen bílý šum - tedy fén, pračka, vysavač, auto....