Lucc, můj muř se vždycky choval jako svobodný. Tolerovala a trpěla jsem hodně věcí (co mi taky zbývalo, když jsem byla vázaná na domácnost a děti...), jenže je to on, kdo má potřebu se rozvést. A já se ho mám prosit o zachování životní úrovně? Neměl by to být on, kdo by se měl uskromnit? Je přece rozdíl, jestli žiju sama, nebo se 3 malýma dětma.
A co se týče peněz: budu po něm chtít tolik, abychom na něm byli naprosto nezávislí. To jsem mu řekla na rovinu, aby nepočítal s tím, že budu děti posílat za tatínkem, protože "maminka na to nemá". Na mně bude veškerá péče a starost, proto nedovolím, aby dětem dělal sponzora. Jestli jim bude chtít něco koupit, bude to jeho věc a dobrá vůle. Ale nevzejde to ode mě.