Máme dvouletého, značně živého, chlapečka. Někdy o něm skoro nevím, je hodný, v klidu, umí si i sám hrát. Ale pak jsou situace, kdy je jak neřízená střela. Třeba dnes se předváděl a divočil, na bráchu pořád házel písek, když jsem mu vynadala, jen se na mě podíval a hodil znovu. Tak jsem mu vynadala a plácnula ho a to se smál a utíkal přede mnou a chichotal se a prostě nějaký respekt a uposlechnutí ani náhodou. Manžel jen zvýší hlas a to poslouchá jako hodinky. Ve dvou letech už by prý měl poslouchat a ne mi dělat to, co dělá. Máte vaše děti "vycepované" a jak to děláte, aby vás poslouchaly? Protože ten náš bere všechno jako srandu.