Díky moc za všechny nápady!
Vlastně jste mi hodně pomohly si uvědomit, že moje volba dárků, které Anežka dostala pod stromečkem byla správná.
Ovšem zaujala mě teď jiná věc, o které píše Mirka. Totiž o knížkách a čtení. Ještě než se moje dítko narodilo, věděla jsem, že mu budu hodně číst, aby si našlo opravdu pěkný vztah ke knížkám. Taky jsem jí opravdu po celých těch 9 let, co je s námi na světě četla, četla, četla.... Ale ouha. Anežka sice knížky miluje, ale hlavně, pokud jí někdo předčítá. Sama si přečte jednu dvě stránky a knížku zaklapne. Prostě ji nebaví ČÍST. Je to pro ni zřejmě námaha, do které se jí nechce. A to chodí do 3.třídy.
Naproti tomu můj synovec, o rok mladší než ona, kterému občas předčítala jen jeho o něco málo starší sestra čte už od poloviny první třídy docela objemné knihy a nedělá mu to nejmenší potíže.
Úplně stejnou zkušennost mám s hudbou. Stejně jako jsem si předsevzala, že budu Anežce co nejčastěji číst, rozhodla jsem se, že jí budu už od prenatálního věku zpívat. A tak jsem zpívala a zpívala. Tedy vlastně zpívala, četla, zpívala a četla. A výsledek? Moje rozkošné dítko zpívá přesně tak, jak to kritizují odborníci( s poukazem na to, že se v dnešních rodinách nezpívá). Vlastně do nedávna jen jakoby odříkávala slova na stejné notě.
A pokud mohu sáhnout opět k svému synovci, tak ten zpívá odmala jako slavík, má téměř absolutní sluch, talent zahrát na vše možné. A přitom jeho maminka nezpívá vůbec, pouze tatínek jednou za čas opráší kytaru a s dětmi zanotuje pár písniček.
Asi jsme nějaká divná rodinka.
Máte také nějakou podobnou zkušenost?