Jejda, Teri, co jste měli za úraz ? Už je to v pořádku, ano?

Co te týče naschválností při čurání, holt je ve věku, kdy testuje hranice, a bohužel asi zjistil, že tohle je výborný způsob, jak tě vyprovokovat, protože vyměšování je plně v jeho režii, nemůžeš mu v tom zabránit stejně, jako mu můžeš zabránit v tom, aby neházel kamení nebo nebouchal jiné děti. Naše cácora tohle taky dělala (loužičky, kam se podíváš, i když předtím už nočníkování zcela zvládla), i když u ní si nejsem jistá, jestli spíš nebyla zabraná do nějaké činnosti, přecejen je o dost mladší a opravdové naschvály teprve očekávám .

Poradila bych ti, aby ses vyprovokovat nedala. Řekla bych mu "Vašíku, tady se nečurá, čurá se do nočníku, vždyť víš, ty jsi to nestihl? Příště to zkusíme stihnout, jo?", což by mu mělo naznačit, že v tom nehledáš tu schválnost, a podpořit ho v tom, aby to příště přecejen zkusil stihnout. Týna mi na to často řekla "jo" (=nestihla jsem to, příště to zkusím). Příště to "nestihla" zase, takže jsme to okomentovali úplně stejně . No a časem to přešlo a je bez plenek (ale nechci ještě říkat hop...)

Pár dní nebo týdnů potrvá, než to zmákne, ale věř mi, zmákne to . Jde jen o to, aby ses po tu dobu zbytečně nerozčilovala. Mě to taky už občas naštvalo a zvýšila jsem hlas, to je normální, ale rozhodně to nepomohlo ani mně ani jí.