"Ecim, včera večer jsem o tobě chvilku přemýšlela, a když jsem si teď všimla tvého příspěvku (vůbec jsem netušila, že ta diskuse ještě dnes pokračuje! ), nedá mi to se nezeptat:

"Proč tě tak strašně, ale skutečně strašně štve, když někdo řekne, že na něco nemá čas, a myslí tím, že to pro něj není tak důležité?"

Ahoj Royo, protože mám pocit, že se vymlouvá. Mně "nemít čas" na něco, co trvá nanejvýš pár minut, zní jako nesmysl, ať jde o cokoli - nemusí jít nutně o holení, ale i třeba napsat sms nebo mailík o 2 větách. (Takhle mi třeba před pár lety odpověděl jeden známý, který 10 měsíců "neměl čas" mi poslat sms o znění "tak jsem se na tu školu dostal" poté, co jsem mu s něčím asi tak 2-3 hodiny pomáhala.)

"Co to v tobě probouzí?"

Dobrá otázka: Probouzí to ve mně pocit, jako by mi ten druhý dával najevo, že on je chudáček děsně zaneprázdněný, zatímco já jsem pitomec, který nemá do čeho píchnout, a proto má čas na blbosti.

"Vždyť to se přece rozumí samo sebou, že času máme každý 24 hodin, ale prostě ho věnujeme každý něčemu jinému. Takže já vážně vůbec nerozumím tomu, proč se tě tak moc dotklo to, že jsem ve svém tématu nenapsala "nestíhám dělat všechno, co bych dělat chtěla, ale jen to, co je pro mě nejdůležitější, a to holení není", nýbrž jen že nestíhám (a ten zbytek mně osobně připadá jako samozřejmost, kterou si každý domyslí a netřeba ji psát - což nemá s nepřímočarostí nic společného, aspoň u mě)?"

Protože mi přijde absurdní nemít čas vzít si žiletku a udělat pár pohybů, ale mít mnohonásobně víc času založit diskusi o tom, jak to nestíhám, a v ní dlouze diskutovat.

U mě bude nejspíš o dost hlubší problém způsobený tím, že já jsem takovéhle řeči slýchala celé dětství, kdy byly kolem mě "vysoce ceněné" "obětavé" matky, které "neměly čas se ani učesat" a lak na nehty byl pomalu sprosté slovo, protože "slušná matka", která se stará o děti, si přeci nemůže najít pár minut pro sebe. Absurdní na tom bylo to, že některé z těch žen si na sebe ten čas nakonec udělalo a ještě jim zbylo dost času na strefování do ostatních. Místo toho, aby prostě řekly "otravuje mě si lakovat nehty", tak se schovávaly za nedostatek času "kvůli dětem". Jenomže já jsem to jako malá neuměla přefiltrovat a trápilo mě to, nemohla jsem se zbavit dojmu, že ty ženské musejí všem - nejen svým dětem - dát sežrat, jaké jsou hrozné chudinky, když se musejí starat o děti.

V období dospívání jsem si pravidelně vyslechla kecy typu: "Ty sis nalakovala nehty? No to jsi teda odvaha. Až to uvidí profesorka, tak si určitě řekne: Ty máš čas si lakovat nehty? Tak to si tě pěkně prozkouším, protože když máš tolik času na hovadiny, tak ses určitě nestihla naučit." Což mě jakožto nadprůměrně pilnou studentku nebetyčně s*alo, stejně jako fakt, že poslouchání takovýchto keců mě stálo mnohem víc času než pár pohybů štětečkem a lakem. Takže asi tak.

Dále přidám perly závistivé kolegyně: "Ty chodíš třikrát týdně do školy? No na to bych neměla čas, já musím být dlouho v práci, ale kdybych si mohla chodit z práce v pět jako ty..." "Ty chodíš na obědy? To já ne, nemám na to čas. Ale kdybych ho ale měla tolik jako ty, no ty se prostě máš, že máš tolik volného času..."

Takže asi tak.