Jo, tak to znám moc dobře!
Starší měla dudlík do 2,5 let a zuby v pohodě. I odevzdání dudlíku v ZOO pro hříbátko proběhlo v klidu. V noci se tenkrát zeptala, jestli ho koníček dudá a od té doby klid.
U mladšího závisláka proběhlo odnaučování taky na popud zubařky. Také to na mě vyhrkla na prevenci, že má určitě dudlík nebo palec, že má otevřený skus. Prý by bylo dobré jí dudlík vzít. Prý je ještě "malá" a tak je šance, že si zoubky sednou. Myslela jsem na to, ale až tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Za týden na to jsme měli obě holky ráno v posteli a já koukám Nikče do pusy - ta díra!!!! Teprve až když jsem to viděla, tak mi dlošlo, co je otevřený skus!!! No šílený. Ten den jsem se na to psychicky připravila a druhý den šel dudlík z domu - vzala ho paní doktorce pro miminka (Dr. to pochopila a sehrála úžasné divadlo a při další návštěvě Niku informovala, že už dala dudlíčky maličkým miminkům a jak hned přestali plakat....Nika se dmula pýchou). Týden to byla katastrofa!!!! První dva dny řvala, že chce dudu, pak se furt budila a řvala a nemohla usnout. Už teda dudlík nechtěla, ale prostě se neuměla "sama uspat". Po týdnu se to spravilo a bylo vyhráno. Do půl roku se jí zoubky srovnaly a jako jediná z rodiny je má na skus

Jinak, z vlastní zkušenosti doporučuji dát pryč VŠECHNY!!!!!! dudlíky! Jednak může syn nějaký doma najít a pak začínáte znova. A nebo ti povolí nervy, dáš mu ho a on bude vědět, že když si dostatečně dlouho pobrečí, že dudlík zase bude.

Přeji pevné nervy! Ale třeba tě překvapí a zvládne to líp než ty