Neteř si začala cucat palec, když jí na radu zubařky sebrali dudlík. Vydrželo jí to do šesti let a zuby si tím křivila nakonec více než dudlíkem. Všechny moje pokusy sebrat dceři definitivně dudlík taky končí tím, že ve vypjatějších situacích, kdy by použila dudlík jako uklidňovadlo, si do pusy narve palec. Takže se snažím, aby dudlík většinu dne neměla na očích. Pokud se zrovna neuhodí nebo není unavená, často se po něm neshání a intevaly, co tráví bez něj, se prodlužují. Ale jak začne rvát palec do pusy, vytahuju dudlíka.

P.S. Já dudlíka v životě neměla a předkus mám jak z praku. A žiju.