Dnes jsem si večer pročítala zprávy, kde bylo o vyhoření bytu v Ostravě, dcerka byla u toho tak jsem toho hned využila a ukázala obrázky a snažila se ji ještě víc poučit o bezpečnosti s ohněm, tj. hlášení, pokud děti sibudou hrát se zápalkami/zapalovačem (odejít, přijít za mnou, říct mi to), ukázala jsem následky a vyhledala poučné video na youtubu (ok, jsem švihlá, ale prevence je pro mě základ), ukázala popáleniny u dětí na googlu a povídaly jsme si o tom (pro některé budu fakt švihlá, ale je to můj způsob).

Dostaly jsme se k videím na youtubu, kde je téma "stranger danger", kde byly pěkné poučné videa pro děti, na které jsme se dívaly, potom mi malá říkala, že ji to bavilo, prošly si některé situace, co dělat, kdyby...

Dostala jsem se pak k videu později sama, kde byla modelová situace, při které se zjišťovalo, jestli by kolemdoucí zasáhli, kdyby došlo k podobné situaci přímo před jejich očima. Je tu i video, holčička křičí "pomoc, vy nejste můj táta!" a chlap říká "ááá tady jsi, mladá dámo, no pojď", aby to vypadalo, že je to jen vzpurné dítě, a on její otec. Vylekalo mě, kolik lidí prostě to ignorovalo. Vzpoměnla jsem si na doby, kdy jsem první týdny vodila dcerku do školky, do které se jí zoufale nechtělo, takže jsem ji nosila ubrečenou/brečící v náručí, a dcerka k tomu ještě řvala na plné kolo "pomoooc, nechci!" (po dvou týdnech si zvykla a nedá na školku dopustit, byly to jen první dny), a nikdo vlastně nereagoval. Sice jsem ráda na jednu stranu, protože vození ty první týdny byly stresující nejen pro malou, ale zase mě děsí, že vlastně v případě, kdybych já nebyla maminkou ale osobou unášející dítě, tak mi to vlastně projde. Jak řešíte preventivně tyto situace s dětmi? Přikládám ještě jedno video, na kterém je jiná modelová situace (rodiče těch dětí sedí v domě přes ulici, ví o testu a pán je jen herec). Kolik dětí šlo k tomu autu...