Ufo teda ne, ale třeba když jsem byla u kamarádky, stavěli jsme si z patrové postele bunkr. Já jsem vypadla ven z těch dek a přede mnou byl pes - knírač. Hrozně jsem se lekla a reflexně zalezla zpět do postele. Nepřišlo mi to, ale nijak divné, protože kamarádka měla knírače. Akorát, že jejich pes spal zrovna v obýváku a do pokojíčku byly zavřené dveře. Kamarádka mi potom řekla, že měli ještě jednoho knírače dřív, který už umřel.

Když jsem potom byla ještě mladší, jeli jsme s rodinou z oslavy narozenin babičky. Zpět jsme jeli obvyklou trasou. Byla tma. Já jsem se dívala k okénka. Pak jsem uviděla šibenici na kterou vedou vězně. Oblečeni byli jako v pohádce s čerty nejsou žerty. Okolo byly zapálené pochodně. Hned jsme na to upozornila. To místo jsme už, ale přejeli. Nikdo jiné to neviděl. Já jsem byla v šoku. Následně na to nás začalo sledovat auto. Nakonec nás předjelo a chtělo, aby jsme zastavili. To už byli v šoku všichni. Děda nezastavil a zamířil si to k policii v nejbližším městě. Auto jelo s námi přes 10 km. Otočilo se až kousek před policejní stanicí, protože jim asi došlo kam jedeme. Bylo to fakt drama. Nedávno jsem se dozvěděla, že v těch místech dřív šibenice opravdu byla, ale žádné rekonstrukce se tam nekonají a nikdy nekonali.