Irmi, já myslím, že to, že ti naskočí lítost, je asi dobrý výsledek výchovy tvé maminky, prostě jsi člověk a lidské je litovat. Zároveň to ale neznamená, že automaticky se o každého začneš starat... Řekla bych to takhle: můžeš se angažovat, aby o otce bylo postaráno v té léčebně nebo v domově pro seniory se zvláštním režimem /to je možná už ta "léčebna", ne?/, ale brát si ho domů a kopletně se o něj postarat? Kdyby to byla povinnost, žádná taková zařízení by neexistovala. To nezvládne spousta lidí, co měli dobré vztahy, natož lidi, kteří je neměli. Přitom to není úplné odvrácení se, pokud se zpovzdálí trochu postaráš, ale možná i sobě si musíš odpustit, že neuděláš všechno jako bys asi udělala pro mámu.