u prvního jsem si mysleli, že je živější.. nooo, naprostej kliďas oproti druhýmu..
Staršímu je 3,5 je hodnej, slušnej (za vše děkuji, dobrou noc, dobrou chuť, promiň - nelpím na tom, jen se to u nás normálně používá) Venku je taky živel, miluje kolo, koloběžku, doma v klidu.. celkem..
Mladší je neskutečnej šílenec.. lítání, pády - nebrečí - vždy jen řekne "au".. Kolikrát má modřin a šrámů a já nevím od čeho, protože prostě neřve.. Vyleze v 18 měsících do 3 metrů na žebřík.. žádnej problém.. Starší se bojí na druhý příčce, mladší z těch 3 metrů nechce dolů.. Starší u doktorky vždy zaraženej, mladší prošmejdí celou ordinaci, prozkoumá stetoskop, rozháže dřevěný špachtle.. maminka zpocená, rudá (to spíš vzteky) a furt prdplatný.. není to výchovou.. ta je pořád stejná.. ani pro "ránu" nejdu daleko.. je mu to jedno.. Doktorka si dělá srandu, že kdyby byl první, byl by nejspíš jedináček..
Ale ničitelé jsou oba.. "mami, kde mám šroubovák, musím se podívat jak to funguje, musím vyměnit baterky a bla, bla, bla"