Tak trochu? Uff. To je podle mého snad i trestné. Kdybych něco takového dělala, určitě bych se s tím nikde nechlubila.

Syn se mi taky hodně vztekal. Po tom třetím roce se to začalo zlepšovat, souviselo to s jeho schopností se domluvit a říct, co se vlastně děje. Kolikrát se začal vztekat ne proto, že jsem mu něco nedovolila, třeba čokoládu. Ale proto, že jsem ho neposlouchala, že mi chtěl jen říct, že na ní má chuť.

Vztekání je prostě o komunikaci. A ta je podle mého čím dál důležitější. Pracuje se v týmech, studuje se v týmech. Robota a drábové byli zrušeni. Kdo neumí komunikovat a radši jen slepě poslouchá, aby nebyl "zamčený na záchodě", ten má v práci hendikep.

Děláš to dobře a určitě to ještě vylepšíš, protože jsi vůči svojí dceři vnímavá. Připrav se na to, že nějakou dobu ti budou ostatní vyčítat, že jsi jediná, kdo s ní vyjde bez vztekání, a že jí máš otrkávat. Touhle fází teď procházím já s pětiletým dítětem.