Mám extrémně živé děti, které se jako malé doma neustále snažily zničit navzájem, nebo každý sám sebe individuálně. Nejsou hyperaktivní, jsou jen velmi, velmi, velmi aktivní :)
Vařila jsem ráno, sotva manžel odešel, dokud ještě nebyly tak rozjeté, snažila jsem se navařit na víc dní, aby to nebyla ta rutina. Pak jsme vyrazili ven a vraceli se těsně před manželem.
Každý den jsme podnikali něco jiného, starší přes den nikdy nespala, mladší si pospal v průběhu dne v kočárku. Upřímně, byla jsem raději, když byl manžel na služebních cestách, starala jsem se jen o dvě děti, nikoli o tři.
Tak to je tip – když nejsi doma, nevzniká nepořádek (pračka může mezitím jet), nemusíš tolik uklízet, navař si na víc dní najedou, venku podnikej různé věci.

Ale chápu tě, už zase chodím do práce (cca rok) a když mi manžel navrhl, jestli bych nechtěla být doma, tak se mi udělalo zle, když jsem si představila ty rituály (uvařeno – když už jsi doma, dokonale uklizeno – když už jsi doma, všechno zařizovat – když už si doma a když bych si na chvilku sedla, výčitky svědomí, že se nechám živit)