Nechci být za mrchu a ten názor hledat, přijde mi to blbé vůči té diskutující, protože tu není a nemá možnost se bránit. Ale tehdy jsem ji tuším odpověděla, že její dceři upřímně přeji, aby si našla hodného manžela, který na ni nikdy nevztáhne ruku, aby nikdy nemusela od své mámy poslouchat o tom, jak se má k násilníkovi vrátit a hledat příčinu, proč se tak chová, a přizpůsobovat tomu svoje chování.

Mimochodem - i dnes se najdou neskuteční exoti. Před lety jsem četla v nějakém časopise naštvaný příspěvek jedné ženy. Vytočil mě natolik, že si ho dodnes pamatuji skoro zpaměti. Pokusím se ho ocitovat: "Už jednou jsem vám psala k problematice týraných žen, ale vy jste můj názor nezveřejnili, protože zjevně nemáte odvahu podívat se na věc z druhé strany. Pokusím se o to tedy znovu. Jestli si ty desítky stěžujících žen myslí, že bude doma klid, když ohřejí k večeři párky a k obědu konzervu, protože jsou zaneprázdněny funkcemi a kdovíčím, nebo když manžel přijde pozdě z hospody a ony na něj začnou ječet, tak se pak nesmí divit, že jim nějaká přiletí. Psala jsem vám, že o muže je třeba pečovat, vidět jeho momentální stav, i z agrese a opičky se dá muž probrat. Můj manžel také rád posedí a popije, dokáže odejít v pondělí a vrátit se ve čtvrtek, ale vždycky jsem si věděla rady a naše manželství je spokojené. Kolik peněz by se jen ušetřilo, kdyby neexistovaly všechny ty pitomé organizace, co pomáhají ženám, které utekly od svých mužů! Starejte se, pečte, věnujte se rodině a ne kariéře. Týraná žena? To se dřív nevidělo. K smíchu!"

Z čehož tedy vyplývá: Je-li žena mlácena v únosné míře, je to naprosto normální a jde tudíž o lejno. Je-li mlácena nad únosnou míru, může si za to jen a jen sama, protože kdyby držela ústa a krok a starala se o muže a domácnost, tak se jí tohle nikdy nestalo.

Opět důkaz, že lidská blbost je největším nepřítelem člověka.